Mnoho současných politiků, a především filozofů se domnívá,
že Západ – tedy země tzv. euroatlantického kulturního okruhu (což můžeme zhruba
upřesnit na státy Evropské Unie, Velkou Británii a státy severní Ameriky USA a
Kanady) jsou v krizi. Abychom pochopili, proč tomu tak je, musíme se nejdříve
podívat, jak vlastně tzv. Západ dobyl a ovládl celý svět, proč se na celém
světě domluvíte anglicky a kde se vzalo materiální bohatství a životní úroveň západních
zemí.
Nebudu se zde věnovat teoriím mezinárodní politiky – byť část
vychází ze studia Mezinárodních politických věd, a to zejména Geopolitiky a Politického
realismu ale spíše ekonomickým důvodům. Taktéž si nečiním nárok na úplnost, jedná
se spíše o publicistiku ve formě eseje pro zájemce o pochopení událostí, které
probíhají a přijdou.
Jaké jsou tedy kořeny a pravé hodnoty Západu, co ho učinilo
velkým? Především velký technologický a vědecký pokrok zahájený v 19.
století v Evropě, který se ve století 20. přesunul na území severní
Ameriky. Tento technický pokrok doprovázel velký nárůst životní úrovně a
umožnil naprosto nevídanou převahu nad ostatními částmi světa, která přes mnohé
negativní vlivy kolonialismu rozšířila tzv. západní kulturu a civilizaci do
téměř všech zemí světa, čehož důsledek je dnes například i univerzálnost
angličtiny. Co tomu však předcházelo? Proč i dnes stále vidíme, že v jedné
části světa dostává člověk za stejnou práci jinou odměnu? Tato situace nespadla
jen tak z nebe.
Angus Maddison, významný britský ekonom specializující se na
kvantitativní makroekonomickou historii, včetně měření a analýzy ekonomického
růstu a rozvoje ve své knize „Kořeny modernity“ (Growth and Interaction in the
World Economy: The Roots of Modernity”, AEI Press, 2005) poukazuje na „čtyři
hlavní intelektuální a institucionální změny na Západě před rokem 1820:
- uvědomění si schopnosti člověka transformovat
přírodní síly prostřednictvím racionálního výzkumu a experimentování
- vzestup důležitých městských center obchodu ve
Flandrech a severní Itálii v 11. a 12. století, doprovázeném změnami, které
podporovaly soukromé podnikání a odstraňovaly feudální restrikce při nákupu a
prodeje osobního majetku
- přijetí křesťanství jako státního náboženství v
roce 380, které vedlo k zásadním změnám v povaze evropského vnímání rodiny,
tedy otázek manželství, dědického práva a příbuzenství
- a „vznik systému národních států v těsné sousedství
které tak mohly mít významné obchodními vztahy a relativně snadnou
intelektuální výměnu navzdory jazykovým rozdílům, což stimulovalo konkurenceschopnost
a inovace."
Zmíněné body lze brát jako výchozí základ. Například
současný francouzský historik, antropolog, sociolog, politolog a demograf Emmanuel
Todd ve svých knihách věnuje velký prostor analýze role rodiny na vzniku
moderního Západu a vysvětluje tím například i rozdíly mezi Západem a Ruskem.
Tvrdí, že základem rodinného uspořádání ve světě jsou čtyři hlavní modely
uspořádání. Původní typ rodiny postavený na soužití muže a ženy se modernizoval
už ve 2. a 3. tisíciletí před naším letopočtem v zemědělských společnostech
Sumeru a Číny. Tehdy vznikly tzv. kmenové rodiny, které zajišťovaly, že
veškerou půdu dědil nejstarší syn, který tak mohl efektivně organizovat
spolupráci příbuzných v rodinném „podniku“ a především tak za několik generací
mohla vzniknout velká „firma“ jinak nerealizovatelná. Tento typ tzv. kmenové
rodiny přetrval snad díky židovské a následně křesťanské kultuře především
právě v západní Evropě. Oproti tomu ve velkých impériích typu Číny, Indie,
arabského chalífátu a později také v Rusku se tento typ transformoval do tzv. komunitních
rodin, ve kterých širší rodina zahrnovala všechny syny, jejich ženy a děti ale
společně podřízené autoritě jednoho otce, případně vesnického staršiny. A z komunitních
rodin, kde jsou všichni mimo patriarchy rovnoprávní, je již jen krok ke státním
útvarům, kde jsou si všichni údajně rovni ale někteří mnohem rovnější.
Maddisonovy odpovědi jsou ale pro mnohé neuspokojivé. Na
konci středověku byla věda a technika v Číně nebo Indii na mnohem vyšší úrovni
než v Evropě a obchod byl také běžným jevem, možná i rozvinutějším. Kromě toho
se musíme zamyslet, proč se jen západní Evropa změnila a zbohatla, když střední,
východní Evropa či Rusko také přijalo křesťanství?
Niall Ferguson, britský historik skotského původu a profesor
na Harvardské univerzitě také hledal odpovědi na otázku, jak mohlo dojít k
nadřazenosti Západu nad „zbytkem světa“. V knize „Civilizace. Západ a
zbytek světa“ (Praha, Argo/Dokořán 2014) identifikoval šest různých faktorů,
které nazval „killer apps“, s odkazem na slang mládeže při práci s programy pro
chytré telefony. Těchto šest zabijáckých aplikací „nainstalovaných“ v západních
zemích dle něho rozhodlo o jejich výhodě před zbytkem světa. Jsou to:
- Rivalita, soutěživost, konkurence –
decentralizace politického a hospodářského života, která vytvořila podmínky pro
vznik jak národních států, tak kapitalismu.
- Věda – způsob studia, porozumění, a nakonec i přírodní
změny, které daly Západu (mimo jiné) velkou vojenskou výhodu nad zbytkem světa.
- Majetkové právo – zákony jako prostředek ochrany
soukromých vlastníků a smírného řešení sporů mezi nimi; to vytvořilo základ
nejstabilnější formy zastupitelské vlády.
- Medicína – vědní obor, který vedl k výraznému
zlepšení zdravotního stavu a měl významný vliv na prodloužení života nejprve v
západních společnostech, později i v jejich koloniích.
- Konzumní společnost – způsob materiálního života
ve kterém hraje nejdůležitější roli v ekonomice spotřeba a tím i výroba nejdříve
oděvů a pak dalšího spotřebního zboží.
- Pracovní etika – morální rámec a modus operandi
odvozené (mimo jiné) od protestantského náboženství a reformačních církví,
které poskytují soudržnost dynamické a potenciálně nestabilní společnosti
vytvořené „aplikacemi“ jedna až pět.
Když se nad těmito body zamyslíme, opravdu dávají smysl
a jsou základ současného Západu. A když se podíváme na historickou mapu,
zjistíme, že největší nárůst „pokroku“ zejména v 16-19 stol. proběhl v zemích
jako je Holandsko, Británie či Skandinávie – tedy v zemích s protestantskou
většinou. A právě to je ten základ z bodu 6, kde se začíná svět
geograficky dělit. Immanuel Wallerstein v knize „The Modern World-System“
přesně popisuje, jak reformační hnutí a vznik protestantských církví podpořily
tvůrčí schopnosti člověka.
Otec zakladatel sociologie, německý sociolog a ekonom Max
Weber ve svém díle rozsáhle argumentačně doložil, že velkou, ne-li hlavní roli
na náskoku západní Evropy a Severní Ameriky v průmyslové revoluci a v hospodářské
dynamice 19. a raného 20. století hrála aktivní a kritická role evangelické víry
raných podnikatelů. Na příkladu francouzských Hugenotů (odnož Kalvinismu)
dokladoval, že protestantskou víru přijímali většinou lidé přemýšlivější, a
tudíž nakonec úspěšnější než jejich katoličtí vrstevníci. Můžeme o této
konkrétní kauzalitě pochybovat, neboť právě Kalvinismus byl spíše hnací motor a
ideologie švýcarské reformace v boji za nezávislost proti Habsburskému
impériu, ale faktem je, že prosperita a industrializace šla na Západě v ruku
v ruce se šířením protestanské víry.
Německý ekonom, statistik a bývalý politik SPD (nenáviděný za
varovné knihy o úpadku země) Thilo Sarrazin v knize „Přání otcem myšlenky:
Evropa, měna, vzdělanost, přistěhovalectví: proč politika tak často selhává“ (Academia,
2017) objasňuje, jak za německým hospodářským zázrakem stál tzv. „efekt fary“ v historii.
Nejvzdělanější částí populace byli dříve kněží, a zatímco evangeličtí pastoři
plodili a vzdělávali mnoho svých dětí, tak katoličtí kněží žádné potomky
nezanechali – prováděli v podstatě genocidu vlastních genů. Další významný
prvek úspěchu protestantů byl například i Lutherův požadavek, aby všichni
protestanti mohli a uměli číst bibli. Sarrazin pak „smutně“ dodává, že podobný
náskok získali i Židé, kteří však z Německa za dobře nechvalně známých
okolností museli odejít.
Významná role protestantské církve však počátkem 20. století
ustupuje do pozadí, na významu nabývají různé ideologie, ale kurz je již
nastaven.
Analýza hospodářské historie klíčových zemí západní Evropy,
stejně jako například Německa, Japonska, Koreje, Tchaj-wanu, Spojených států,
Malajsie a Singapuru přináší určitý další společný vzorec. Tyto analýzy odhalují
řadu faktorů, které každá z uvedených zemí měla nebo získala a které, jak se
zdá, byly základem pro změnu ekonomické postavení těchto zemí. Jsou to
především:
- základní individuální svobody jako je svobodné soukromé
podnikání (ekonomická činnost), nezpochybnitelnost vlastnických práv a svoboda myšlení,
názorů a víry
-silný kapitálový a finanční trh
-kvalitní vzdělání a pozitivní demografie
-výkonný stát (v knize „Proč státy selhávají“ autorů Daron
Acemoglu, James Robinson je důkladně rozebráno, že funkční stát se liší od
selhávajícího státu především nestranným právním systémem garantujícím základní
lidské svobody a práva).
Když to tedy shrneme. Základní hodnoty, na kterých je
vystaven úspěch tzv. Západu jsou:
- ·
Křesťanské pojetí rodiny a dědického práva.
- ·
Z protestanství vzniklá pracovní morálka
(bůh pomůže tomu kdo se sám stará, nikdo nepotřebuje žádné zprostředkování k vyšší
morální autoritě).
- ·
Absolutní respektování lidských svobod jako je
svoboda myšlení i projevu, svoboda podnikat a nezpochybnitelnost majetku.
- ·
Právní stát – nezávislá garance práva.
- ·
Právo na konzum, soutěživost a nerovnost.
Z výše uvedeného vnímavý člověk rychle pochopí, co je
dnes v nepořádku a vlastně co bylo v nepořádku celé 20. století – ale
o tom až v dalším článku.
Jan Neuman