Otevírají názory a chování akademických hodnostářů a
vysokoškolských intelektuálů cestičku k nástupu nové nedemokratické
totality a připravují nástup dalšího omezování lidských svobod ve jménu
všeobecného dobra? Oni sami by jistě řekli, že ne, že právě naopak, hájí
demokracii a humanitu.
Bohužel události, názory a projevy špiček akademického světa
v poslední době a to nejen u nás v České republice ale téměř po celé,
tzv. vyspělé euroatlantické kultuře varují. Varují nás před tím, že názory
intelektuálů, kteří povětšinou nesou zodpovědnost za výchovu nových elit ať už
z naivity, hlouposti či z ideologické zaujatosti, mohou svými názory
otevřít nástup další vlny nedemokratických a lidské svobody potlačujících
režimů.
Základní impuls napsat tento článek byl pro mě projev pana
Mikuláše Beka, rektora jedné z největších univerzit v ČR z pražského
Albertova ze dne 17. listopadu 2017 při příležitosti oslav svátku Boje za
svobodu a demokracii. Rektor brněnské Masarykovy univerzity, ve svém projevu
podotkl, že „svobodomyslná část české společnosti za posledních pět let utrpěla
řadu neúspěchů či proher. Nepodařila se volba prezidenta, nedopadly dobře ty či
ony volby,“. Na názor, že voliči, kteří většinově nějak svobodně volili, nejsou
svobodomyslní, má pan rektor jistě právo a může to přirozeně říkat veřejně přesto,
že právě možnost svobodně volit je jistě důkaz svobodomyslnosti. Ovšem neměly
by následovat další věty, kdy pan rektor už přímo naznačuje, že někteří by
neměli mít právo rozhodovat: „ A přesto, že možná nebezpečnější než personální
rozhodnutí je eroze představy o demokratickém vládnutí, eroze, kterou stejně
tak způsobují koncepty firemního řízení státu, jako diktatura referend.“
Pan rektor jinými slovy říká, že přímá demokracie a referenda
jsou ohrožením demokracie ještě horší než volba dle jeho názoru špatného
člověka. Nedomnívám se, že jeden z nejvyšších akademických hodnostářů v tomto
státě a osoba zodpovědná za výchovu nejelitnější části mladé populace nezná
rozdíl mezi diktaturou a referendem a nezná klasickou antickou politickou
literaturu (minimálně by ve svém postavení a při svém vzdělání znát měl). Jeho
slova směřují jinam a vyjadřují obavu z přímé demokracie jako takové a
kopírují část názorů intelektuálních elit. Po volbách se dokonce dle pořadů v ČT
zdálo, že problém není ani tak bývalý spolupracovník tajné komunistické police
Babiš jako nový předseda vlády v dominantní pozici ale především možnost,
že by volební úspěch pana Okamury mohl vést k zavedení všeobecného referenda
v ČR (Otázky Václava Moravce 5.11). Taktéž nový předseda poražené strany
TOP09 europoslanec Pospíšil jako hlavní téma své strany vyzdvihl boj proti
referendu a nikoliv například zajištění blaha svých voličů.
Tito intelektuálové mají poměrně čitelnou obavu a to z toho,
že by v případě zavedení referenda mohli občané hlasovat o čemkoliv a to
například o zavedení trestu smrti či o vystoupení z EU. Často to dokládají
názory, že většina občanů je příliš hloupá, aby jim bylo dovoleno hlasovat o všem
(prezidentský kandidát Drahoš) a dokládají to zvolením prezidenta Zemana
(rektor Bek). Z těchto slov je
cítit povýšenost či minimálně pocit nadřazenosti v tom, že oni jsou mnohem
lepší než většina těch „chybujících“ voličů.
Nechci nyní hodnotit fakt, že osoba, která je primárně proti
referendu či ho dokonce nazývá protidemokratické či diktaturou, tak tato osoba
se v žádném případě nemůže nazývat demokratem a je otázkou zda člověk s nedemokratickými
názory může zastávat jmenovanou vysokou funkci. Taktéž jsem toho názoru, že snaha
o omezení referenda jako takového odporuje přímo článku 21. LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV
A SVOBOD a měla by být trestána jako porušování ústavy ČR. Uspořádat referendum
o čemkoliv je základní právo člověka, pouze realizaci či promítnutí výsledků
případného plebiscitu do právního řádu by měl mít právo posoudit ústavní soud
ale nikdo jiný.
Podstata problému je jinde. Výše zmíněné osobnosti
připouštějí, že je v zájmu jakéhosi vyššího dobra třeba omezit podílení se
občanů na politickém dění protože by občané mohli toto, dle jejich názoru vyšší
dobro odmítnout. Opravdu otřesný a značně nebezpečný je fakt, že lidé jako
rektor Bek se ani nepokusili zhodnotit, proč lidé nechtějí to jejich „vyšší
dobro“, proč nezvolili ty dle jejich názoru lepší lidi. Ono je ani na vteřinu
nenapadlo, že problém by mohl být v tom, že to tzv. „vyšší dobro“ možná
pro většinu už vyšším dobrem není, že ony ušlechtilé osobnosti, které měli být
dle jejich názoru zvoleni zřejmě nebyli až tak ušlechtilé aby své spoluobčany o
tomto přesvědčili. Případně je ani nenapadlo, že oni sami jako představitelé „vyššího
dobra“ selhali, neboť svým jednáním a chováním nedokázali voliče přesvědčit,
proč mají dobru dát svůj hlas.
Oni nepřipouštějí svojí chybu a jsou přesvědčeni, že chyba
je v hlouposti lidí, kteří jejich dobro prostě nevidí a proto musejí být
hloupí či nesvobodomyslní a proto je nutno těmto méněcenným osobám v zájmu
dobra nedemokraticky diktátem zamezit možnost o tom hlasovat. Tento způsob
myšlení je nejen amorální ale přímo nebezpečný protože otevírá cestu pravidlu „vyšší
cíle ospravedlňují použití nemorálních prostředků“ a tento způsob myšlení stál
u zrodu všech totalitní systémů, které svět zná.
Dietrich von Nieheim 1411 (německý zástupce u kostnického
koncilu): "Jestliže je existence
církve ohrožena, jdou zákony morálky stranou. Účel nerozbornosti světí každý
prostředek. Úskoky, podvod, násilí, peněžní úplatky, žalář, smrt. Neboť veškerý
řád je tu pro dobro celku a jedinec se musí sklonit před obecným blahem".
Referendum či přímá demokracie není jistě lék na všechny
problémy světa, přesto může vyřešit nedemokratické chování politiků, může
pomoci je kontrolovat a zabránit nástupu totalitního systému. Doufejme, že se
rektor Bek nedostane do situace tak jako například dříve zásadní nepřítel přímé
demokracie bývalý prezident Václav Klaus, který nyní veřejně lituje, že bránil
uzákonění všeobecného referenda, doufejme, že nepřítel přímé demokracie nový
předseda TOP09 Pospíšil nebude jednou hořekovat, že nelze odvolat ani zrušit referendem
zákony které přijme jistý Bureš aby si udržel dominantní pozici.
