Nenávistná sluníčka

Dnes mně opět nadzvedlo několik nenávistných článků v médiích od tzv. sluníčkářů o tom, jak jsou Češi špatní a jaká je to lůza, že nechce živit uprchlíky. Ani je nebudu citovat, je jich všude plno a mají jedno společné. Píšou je lidé, kteří se navenek hlásí k tzv. Hate Free kultuře ale jejich společná charakteristika je, že hluboce nenávidí všechny, kteří mají jiný názor než oni a hluboce pohrdají běžnými lidmi. Další společný jmenovatel je, že navenek hlásají „lásku a pravdu“ ale jejich články jsou nenávistné a vulgární k tzv. české lůze (tedy běžnému z práce žijícímu obyvatelstvu), která už dále nechce plnit ze svých peněz jejich osobní představu dobra pro svět.

Já naopak musím říci, že jsem poměrně hrdý na Čechy, až na pár malých excesů tady neproběhla žádná rasistická demonstrace, žádné vypalování uprchlických domovů jako ve „sluníčkových“ zemích, které jsou pro ty naše vzorem. Česká společnost není apriory rasistická jak se tito nenávist šířící Hate Free lidé snaží předesílat. Obava většiny lidí z přílivu migrantů je sociální, oni na základě dlouhodobé zkušenosti vědí, že budou „pachateli všeobecného dobra“ opět donuceni je ze svého živit. A nelze se jim divit.

Záběry, které vidí z Řecka či Itálie neukazují pokorné uprchlíky nabízející práci za obživu, vidí muže v produktivním věku (téměř žádné ženy) jak arogantně vykřikují hned na pláži, že se jim nikdo nevěnuje. Nevidí zbídačeného nešťastníka na kraji sil, ale vidí osoby, které si chtějí vzít to o čem si myslí, že na to mají právo.

Ano, Češi odjakživa patřili i k emigrantům, i v pohádkách se český Honza vydával na zkušenou do světa a kam přišel, nabízel posekání dřeva za jídlo a nocleh. To bylo v pohádkách, v uprchlickém táboře v Traiskirchenu jsem koncem osmdesátých let potkal některé české Honzy, kteří již měli vypočteno, že za rok podpory v Austrálii si našetří na motorku a neváhali živořit pro tento cíl roky v zařízení podobném koncentračním táborů. Ale přesto většina českých Honzů nešla do ciziny s nataženou rukou ale s rukama které dost často pomohli přijímající zemi k blahobytu.

Češi pomůžou tomu, kdo přijde a za azyl nabídne uklidit zahradu a vykopat pařezy, tomu jídlo přinesou, byť se možná chvíli budou držet stranou, ale nebude to, protože má jinou barvu kůže ale spíš z ostychu.